Dnes máme tu čest si popovídat s hráčem FK Zlíchov 1914, který je nejen velkou oporou svého týmu v 1. A třídě, ale také klíčovým členem české futsalové reprezentace. V poslední době si na reprezentační scéně upevňuje post jedničky, což je obrovský úspěch. Mimo to se mu daří i u nás, kde pravidelně podává skvělé výkony v dresu Zlíchova. Dnes nám poví o své cestě k futsalové reprezentaci, jak zvládá náročný program mezi dvěma světy a co pro něj znamená být jedním z nejlepších futsalových brankářů v zemi. Vítej, Honzo, a děkujeme, že sis udělal čas na tento rozhovor.
Ahoj, zdravím všechny čtenáře a fanoušky nejen Zlíchovského fotbalu.
Jak ses vůbec dostal k futsalu a jaké byly tvoje první kroky?
Jedním slovem. Náhodou. V patnácti letech jsem šel s kamarády na sranda turnaj ve Vršovicích, kde shodou okolností byl i nově vzniklý ročník futsalové Slavie U17 a U19, aby se učili a sehrávali. Po turnaji, kdy jsme v semifinále jeden a ve finále druhý dorostenecký ročník vyřadili, za mnou a za bráchou došel trenér Honza Šimon a David Hanzlíček, jestli si to u nich nechceme vyzkoušet. Týden na to už jsme byli na Slavii v hale na tréninku a od té doby jsem u futsalu zůstal, zamiloval jsem si ho.
Jaké to je plnit post jedničky ve futsalové reprezentaci a co to pro tebe znamená?
Tak každý řekne, že je to pro něj to nejvíc, čeho může v životě dosáhnout a na co může být právem hrdý. U mě to je stejné. Ale jsem perfekcionista. Miluju pracovat pod tlakem. A zrovna na tomto postu už tlak docela je. Takže já si to užívám, užívám si poslední měsíce, protože se to už nemusí opakovat a pohání mě to v tom, pracovat ještě tvrději.
Jak vypadá tvůj tréninkový režim a jak zvládáš náročný program, když musíš kombinovat přípravu pro národní futsalový tým a amatérskou fotbalovou soutěž?
Kombinuje se mi to bohužel pro Zlíchov těžko. Tréninky na futsale máme na denní bázi, k tomu ještě ve večerních hodinách i v časech tréninků Zlíchova a s ohledem na to, že má futsal u mě prioritu číslo jedna, tak bohužel fotbal tréninkově zanedbávám. V tomto ohledu se chci spoluhráčům omluvit a veřejně poděkovat trenérovi Vendovi Belladovi, který se mnou má zlatou trpělivost, podporuje mě, maximálně mi vychází vstříc a když můžu, tak mě ještě k tomu staví do brány. Takže Vendo, moc děkuji, vím že to se mnou nemáš lehký :).
Jaké rozdíly vidíš v přípravě na zápasy pro futsalovou reprezentaci a pro zápasy v amatérské lize? Jak se připravuješ mentálně na zápas za reprezentaci?
Co se týká fotbalovo/futsalové přípravy, tam rozdíly jsou. Ve futsale se primárně snažím správně zmenšovat úhel, reflexivně zasahovat a být platný ve hře nohama. Kdežto ve fotbale je toho prostoru v bráně k obsazení více a tím, jak málo trénuji, je to pro mě občas náročnější přepnout :). Zase ale díky trenérovi Belladovi, který chce využít mé dovednosti nohama naplno, často hraju takového "třetího stopera" a leží na mě rozehrávka. A to mě baví :).
Co se týče mentální stránky, tak rozdíly v přípravě na zápas nedělám. Mám své minirituály, které pokaždé potřebuji udělat a je jedno, jestli hrajeme zápas ve fotbale nebo kvalifikaci na Euro.
Jsem možná trochu blázen v tomhle, ale dodržuji své rituály před každým zápasem a nerozlišuji fotbal/futsal. A vypíchl bych, že vlastně díky těm rituálům nerozlišuji "důležitost" toho zápasu a jsem vlastně stejně nervózní, jak když hrajeme kupříkladu s Přední Kopaninou nebo s repre proti Rakousku.
Využíváš dovednosti, které jsi rozvinul ve fotbale při hraní v národní futsalové reprezentaci nebo naopak?
Tak futsal mě naučil hrát nohama, teď na fotbale to krásně využít. Naučil mě 1 na 1, kde si myslím, že jsem schopný správně zmenšovat úhel a vykrývat správné prostory.
Zase fotbal jsem dělal a dělám celý život, díky němu mám základy chytání, skákání a obratnostní prvky. Ve fotbale je to více o chytání, ve futsale je to často o tom, být ve správný čas na správném místě a nechat se trefit. Bezprecedentně se ve futsale využijí reflexy, které si taky dovolím tvrdit, mi futsal zdokonalil.
Jaké máš plány do budoucna ve futsale? Máš nějaké konkrétní cíle, kterých chceš dosáhnout? Lákalo by tě angažmá v zahraničí?
Do budoucna mě láká zahraničí. Poslední dobou si to dokážu víc a víc představit. Muselo by to ale samozřejmě celé dávat smysl. Uvidíme, co budoucnost přinese.
Na jaký úspěch ve své kariéře jsi nejvíce pyšný?
Jsou tam juniorské tituly, individuální ocenění, ale já to prozatím hodnotit nechci, věřím, že ty největší úspěchy ještě přijdou :).
Jakou radu bys dal mladým hráčům, kteří se chtějí dostat na úroveň reprezentanta futsalového týmu?
Ty jo. Určitě bych jim řekl, že bez poctivé práce, se nikam nedostanou a nic nedostanou zadarmo. To tak prostě je. Zároveň bych jim řekl, ať se nebojí kombinovat fotbal a futsal a klidně ať to dělají do nějakých 15-18 let. Ty sporty se krásně doplňují a názory starousedlých trenérů, kteří futsal odsuzují, jsou milné. Sám jsem fotbal s futsalem kombinoval do nějakých 16 let, než jsem podepsal smlouvu na futsalové Slavii.
Takže určitě píle, odhodlání, ale i trocha toho štěstí, protože občas potřebujeme i trochu štěstí na lidi, které v životě potkáme. 🙂
Díky Honzo a za klub ti přejeme mnoho dalších úspěchů
Já děkuji za pozvání do rozhovoru.
